Historie barvení vlasů sáhá do dob dávno minulých. To dokazují archeologické nálezy ze starého Egypta staré více než 5000 let. Archeologové našli mumifikovanou ženu s patrnými zbytky barvy na vlasech. Jako barvivo byla nejčastěji používána henna, později Indigo (černá s modrými odlesky).
Henna byla také velice populární v Indii, kde se používala a používá dodnes nejen jako barva na vlasy, ale také jako dočasné tetování. Nejoblíbenější byla henna od období králů Rádšpútu a od Mughalského období. Indové dodnes věří, že henna je obzvláště milá bohyni Lakšmí a přináší štěstí a bohatství.
Ve starém Římě byla velká móda nosit světlou barvu, ale Římanky se svými tmavými vlasy měly problém dosáhnout světlé. Zkoušely prostředky, které jim nabízela příroda a to např. šťávu z citrónů, odvary z heřmánku, nebo mýdelný roztok z bukového listí a kozího loje. Navzdory tomu všemu se jim to nikdy zcela nepovedlo. Bohatší Římanky si vyráběly paruky z blond vlasů svých služebných, pocházejících zejména z Germánských zemí.
V renezanci byla také moderní blond barva a bohaté vyčesané účesy, především proto, že blond byla barva andělů.
Převrat v barvení vlasů způsobil Eugene Paul Louis Schueller v roce 1907 tím, že jako první vyvinul barvu ze zdravotně nezávadných chemických látek. V roce 1909 založil francouzkou společnost neagrasivního barvení vlasů, která byla v roce 1936 přeměněna na L´Oreal. Uvedl na trh barvu Dream blond a éra blondýnek mohla začít. První barva využívala účinek peroxidu vodíku a amoniaku. Ty už z barev pozvolna mizí, avšak dodnes je stále v barvách na vlasy využívána především chemie.
V příštím článku se dozvíte, jak se barvy rozdělují a jaké mají vlastnosti....
|
|
|
Poslat nový komentář